Historie:
Od 14. století se Potočnice pěstuje kultivuje ve Francii. Ale již staří Římané si cenili vlastností této bylinky. Věřili, že potočnice, která přicházela z vody, způsobuje obzvláštní něžnost. Nazývali bylinku ale také „nasi tortium“ – mučitel nosu. Ještě za středověku se používala rozmělněná potočnice jako kýchací prášek.
Používané části rostliny:
Čerstvá nať bez květu a kořen.
Vlastnosti:
Potočnice obsahuje Glekosid, silice, tříslovina, a vitamíny A, C a D. Bylinka je bohatá na jód. Čerstvá chutná pikantně po ředkvičkách. Při sušení tuto chuť ztrácí, aniž by se tím však snižovala kvalita látek v ní.
Použití:
Nejlépe je užívat ji ráno nalačno v čerstvém stavu. V zimním období, chudém na vitamíny, poskytuje žádoucí salát. Užívá se jako všestranný prostředek pro čištění krve. Dále při kurdějích, skrofulóze, svědivém zánětu kůže, vředech dutině ústní, zánětu dásní, při otylosti a jarních bylinných kúrách.
Je podpůrným prostředkem při dně, revmatických onemocněních, vodnatelnosti, při onemocnění močových měchýřů, žlučníku a žlučových cest a při chronickém zánětu horních cest dýchacích. Také je lidovým prostředkem při zvětšení štítné žlázy a užívá se při jaterních chorobách a poruchách sleziny.
Doporučujeme:
Užívá se ve svěžím stavu, denně plná hrst.A to buď jako salát, v tvarohu nebo jako obloha na chleba.
Léčebná kúra nemá trvat déle, než 3-4 týdny. Při slabém pálení močové roury je třeba kúru přerušit.
Šťávu je třeba užívat velmi opatrně a podle pokynů lékaře.