Síla lidského doteku a opečovávání

Člověk, podobně jako i jiní tvorové, s kterými sdílíme tuto planetu má životní potřebu se sdružovat s jinými jedinci svého rodu, jako nejzákladnější pud daný přírodou. Bytostně potřebuje být součástí společenství, jež mu poskytuje možnost ochrany a obživy a také domov, přátele, rodinu, být s někým blízkým, sdílet své starosti i radosti, k někomu se přitulit, pohladit a být pohlazen, nebýt na své životní pouti sám, cítit že je buňkou jednoho celku.

A v dnešní hektické době? Žijeme v obrovské, technikou vybavené společnosti, kde jsme sice obklopeni dalšími lidmi, ale přesto se cítíme sami. Dav kolem nás je anonymní, jakoby cizí a někdy marně hledáme tu svou životní potřebu – k někomu se přitulit, pohladit a být pohlazen, o někoho se opřít, hledáme trochu lásky jako člověk… mezi lidmi. A z nedostatku této prosté lidské empatie a lásky pak strádáme, dochází k citové vyprahlosti a dostavují se psychosomatické potíže. Když je duše nemocná, onemocní i tělo. Chybí nám někdy energie lidské lásky, SÍLA LIDSKÉHO DOTEKU.

Přiznejme si, jak často toužíme aby nás někdo vzal za ruku, obejmul ,podíval se do očí a řekl: „Nejsi tady sám/a“. A to samé bychom měli umět poskytovat druhým..

Princip techniky SÍLA LIDSKÉHO DOTEKU je „opečovávání“ se navzájem, při kterém dochází k interakci v rovině tělesné, i mentální a je svými pozitivními výsledky zcela ojedinělý. Pomocí meditace zaktivujeme láskyplnou energii, kterou se navzájem obdarováváme. Dociluje se pocitu hluboké tělesné a duševní vitalizace v několika rovinách. Účastníci jsou zároveň dárci i příjemci uvolňující, pozitivní a někdy i léčebné energie.

Účastníci se mohou „na vlastní kůži“ přesvědčit, zda a jaký v sobě nosí zdroj láskyplnosti k sobě i k druhým. Jak funguje neverbální komunikace mezi jemněhmotnými těly a zda nás obohacuje?