Kyseláč zahradní (Šťovík) – Rumex acetosa var. hortensis

Bylinka užívaná jako koření i jako léčivá bylinka poněkud upadla v zapomnění. Teprve nedávno se začala opět pěstovat.

Kyseláč zahradní (Šťovík) pochází ze střední Evropy. Roste divoce na vlhkých loukách a okrajích příkopů. Patří do čeledi rdesnovitých (Polygonaceae). Z kůlového kořene vyrůstají hladké kopinaté listy. Od května do srpna vytváří bylinka na vysokých načervenalých stoncích zelenavě růžová latnatá květenství.

Ve středověku se kyseláč používal jako kuchyňské koření i jako léčivá bylinka, především při onemocněních dutiny ústní a dásní. Používala se jak šťáva vylisovaná z čerstvých listů. Tvrdilo se, že čistí krev. Po dlouhé době zapomnění, získává nyní zase na významu a pěstuje se hojněji.

Kyselou chuť listů způsobuje kyselina oxalová. Existují však již nově vyšlechtěné odrůdy, jejichž listy obsahují této kyseliny méně a jsou proto jemnější chuti. Používají se čerstvé do salátů nebo vařené jako špenát.

Kyseláč zahradní se – podobně jako špenát – pěstuje jako jednoletá bylinka. Neuděláte chybu, budete-li o něj pečovat jako o trvalku. Je-li příliš rozrostlý, můžete ho rozdělit. Semena vysévejte na jaře do řádků, vzešlé bylinky vyjednoťte na vzdálenost přibližně 6 cm.

Čerstvé listy kyseláče zahradního jsou pochoutkou, pokud je otrháte dřív, než bylinka rozkvete. Květem listy ztrácejí dobou chuť. Velmi dobře se hodí do salátu s různě upravenými žampiony. Kyseláč můžeme použít i společně s jinými kuchyňskými bylinkami ke kořenění vaječných, bramborových a zeleninových pokrmů. Mnoho syrové bylinky nejezte, neboť způsobuje slabou otravu. Podusíte-li ji, je zcela neškodná dokonce i ve větším množství. Kyseláč je příbuzný pohanky i reveně.