Kopr vonný – Anethum graveolens var.hortorum

Kopr k nám pravděpodobně přinesli mniši přes Alpy. Vždyť Řekové, Římané a Židé si cenili tuto bylinku již dávno před námi. Později se běžně pěstoval zejména v zahrádkách klášterů.

V roce 820 je o něm zmínka v jedné listině kláštera St. Gallen. A také v proslulých Capitulare de villis Karla Velikého se o něm píše.

Ve středověku měl kopr své pevné místo nejen v lékařských knihách a herbářích, ale i v lidových pověrách. Tvrdilo se, že pomáhá proti „svědění v těle, silným větrům a trhání ve střevech“, ale také proti zlým čarodějnicím a jejich kouzlům.

V některých krajích si dávaly nevěsty v den svatby kopr do střevíčků, aby měly vládu v domě.

Botanicky se Kopr řadí do velké čeledi rostlin mrkvovitých. Je spřízněn s mnoha jinými bylinkami, například s pelyňkem, libečkem, petrželí, celerem a černobýlem.

Kopr můžete bez velkých problémů pěstovat v květináči nebo v truhlíku. Ale měli byste vysévat jen odrůdy, které nejsou příliš vysoké, ale přesto vytvářejí mnoho listů. Vyberte slunné, před větry chráněné místo. Protože bylinka pěstovaná v nádobě rychle odkvétá, bude nejlepší, když ho vysejete opakovaně, každé čtyři týdny. Budete mít stále čerstvou zásobu pro kuchyňskou potřebu.

Kopr jako koření se dá použít celý. Z mladých bylinek odtrhávejte nejdříve jen jednotlivé lístky. Později se sklízí celá bylinka. Kvetoucí i zralí kopr používejte například při nakládání okurek, zeleniny na kyselo, tykve (spolu se semeny hořčice), a k přípravě bylinkového octa. Mladé listy jemně nakrájené dávají tvarohu a rajčatům aromatickou chuť. Kopr se dále používá do salátů všeho druhu, zvláště do okurkového salátu.

Listy kopru můžete usušit a uschovat. Použijte mladé bylinky ještě předtím, než začnou kvést. Snítky pověste v malých trsech do stínu a sdrhněte suché lístečky.