Rodinné konstelace – matka, otec, děti

Matka, otec, děti. A kde jsme my? Pracovní dílna v průběhu festivalu je složena ze čtyř částí. Tyto části na sebe budou plynule navazovat. Ve všech čtyřech částech budeme používat techniky „hraného divadla minulých generací“. Tyto techniky poprvé prakticky použila a popsala Virginie Satir, americká psychoterapeutka / Wisconsin, USA /. Pomocí těchto technik vyvinutých Virginií Satir dochází k převratným změnám v našich vztazích. Dochází k jejich harmonizaci, vyčištění a odstranění balastu který obsahují. Na konstelacích máme možnost vidět naše vztahy takové jaké doopravdy jsou v realitě. Vztahy jsou ovlivněny nejen našimi rodiči, ale i předky. Vše co nám předali naši rodiče se oni sami naučili od svých rodičů a ti od svých. Nemohli nás naučit nic jiné, jen to co sami uměli, znali a dostali od svých rodičů. Naučili nás jen to co sami dostali prostřednictvím skrytého „rodinného sytému“. Tento skrytý systém působí v každé rodině bez rozdílu. Závisí na nás jakým způsobem s ním dokážeme pracovat a uchopit jej. Pokud s ním dokážeme otevřeně a systematicky pracovat a podívat se na něj bez předsudků pomůže nám pochopit mnohé z našich životních událostí a mnohdy nám může vysvětlit to co nás v životě potkalo a potkává. Do rodinného systému patří náš původ, vraždy, neočekávaná úmrtí, věznění, utajení milenci a milenky, potraty, mrtvé děti, nevěry, zklamání, války sociální kontext apod. Také emoční a citová zklamání našich předků. To vše působí ať skrytě nebo otevřeně. Na základě této práce dochází k uvědomění si sama sebe. Najdeme své hranice ve vztazích a nové možnosti. Najdeme nové směry vývoje našeho života a svou sebeúctu. Jsme osvobozeni od toho co nás svazuje a spoutává ať ve formě našich pravidel, očekávání anebo „rodičovských vyslanů“. Jsme sami sebou! V první části se pomocí skupinové techniky podíváme na náš prvotní vztah, tedy ten který máme se svou matkou. Tento vztah je naším primárním a tedy nejdůležitějším vztahem v životě. Naplnění tohoto vztahu je tím základním pro náš život. Při nenaplnění tohoto vztahu může docházet k permanentním pocitům viny že jsme a poruše prožívání našich citů. V druhé části si připomeneme vztahy které jsme měli anebo máme se svým otcem. Už slavný psychoanalytik Sigmund Freud kdysi dávno napsal: Není v dětství větší potřeby, než je potřeba otcovské ochrany. Jeli tento vztah naplněn, dává nám vůli a schopnost prosadit se. V třetí části se octneme v našem dětství. Podíváme se na schopnost si hrát, hrát se slovy, životem, našimi vědomými anebo nevědomými rolemi. Ve čtvrté části dojde k hledání nás samých a našich hranic, tedy hledání našeho teritoria kde se cítíme sťastně a uvolněně. Kde jsme jen my a náš svět. Náš svět fantazie, přání a tužeb.e jednotlivé lekce plynule navazují a aby  splnily svůj účel, je dobré zúčastnit se všech setkání.